Dvě nové tůně jsou přirozenou zásobárnou vody a biotopem živočichů
Vodu v krajině nově zadržují dvě tůně vyhloubené vodohospodáři z Lesů ČR na 560 metrech čtverečních v jihomoravských lesích u Černé Hory a u obce Pikárec na Vysočině.
Klikněte na symbol kapky a dozvíte se, co jsme kde postavili nebo zrekonstruovali.
Lesy ČR jsou správcem přibližně třetiny drobných vodních toků u nás, jedná se o více než 38 000 km říček, bystřin a potoků. Obnovujeme a udržujeme stovky mokřadů, tůní i rybníků. Lesy jsou přirozenou zásobárnou vody. Zabraňují rychlému odtoku přívalových srážek, kryjí půdu před slunečními paprsky a vytvářejí přívětivé klima pro život rostlin a živočichů. Česko je střechou Evropy. Všechna voda od nás odtéká. Musíme s ní proto lépe hospodařit
V roce 2019 Lesy České republiky zahájily největší projekt ve své historii – Vracíme vodu lesu. „Jedná se o výstavbu, rekonstrukci a opravy vodních nádrží i tůní, revitalizaci toků a mokřadů, úpravy odtokových poměrů a dalších opatření podporujících akumulaci vody a zpomalení jejího odtoku z krajiny,“ přibližuje náš projekt Ing. Tomáš HOFMEISTER, vedoucí odboru vodního hospodářství.
V letech 1961 až 2010 se podle serveru intersucho.cz nevyskytovalo dlouhodobé extrémní sucho. Tento fakt porovnáváme s údaji z konce dubna v posledních čtyřech letech, z nichž jednoznačně vyplývá, že se v posledních letech na celém území České republiky potýkáme s největším suchem za 60 let.
Tento mýtus vychází z představy, že suché pole neztrácí vodu výparem, zatímco les, mokřad a zejména vodní plocha vodu vypařují, a proto „vysušují krajinu“. Ve skutečnosti je tomu naopak.
Sluneční záření dosahující za jasného dne intenzity 1000 W/m2 ohřívá povrch polí až na 60 stupňů Celsia, od přehřáté plochy se ohřívá vzduch a stoupá vzhůru. Vzduch o teplotě 40 stupňů Celsia a relativní vlhkosti 20 % obsahuje 10 g vody (ve formě vodní páry) v krychlovém metru. I při velmi pomalém vzestupném proudění 0,1 metru za vteřinu vystoupá za jednu hodinu nad metr čtvereční plochy do atmosféry 360 kubíků ohřátého vzduchu, který tak odnesl 3,6 kg vody, za deset hodin tedy 36 kg vody.
Les, mokřad, rybník vypařují pouze několik litrů vody ze čtverečního metru.
Ve skutečnosti je množství vody na Zemi stejné už desítky milionů let. Lidé dnes pijí fakticky stejnou vodu, kterou již pili dinosauři. Jediné, co se mění, je poměr, jaké množství vody je vázáno v jednotlivých složkách. V současné době je větší množství vody než dříve v atmosféře. Teplejší vzduch je totiž schopen pojmout větší množství vody, aniž by se z atmosféry vracela zpět na zem v podobě srážek.
Jehličnany hrají významnou roli ve zpomalování odtoku vody při deštích. To je dáno podstatně větší plochou jehličí oproti ploše listnatých stromů. Smrkové monokultury také účinněji zpomalí například tání sněhu, než smíšené nebo listnaté porosty. Tolik proti zjednodušujícímu tvrzení, že listnaté lesy vyřeší vše.
Nevyřeší.
Porosty srovnatelného věku dokážou z deště o celkovém úhrnu do 25 mm zachytit 5,1 až 6,3 mm v případě smrkového porostu, zatímco v případě borového porostu je to 3,0 až 3,9 mm a v případě bukového porostu 3,5 až 4,1 mm. (pro porovnání – ostružiník 2,6 mm, borůvčí 1,2 mm).
Sucho neničí pouze smrkové monokultury, nedostatkem vody trpí i lužní lesy s duby, jasany, jilmy či olšemi, které jsou závislé na pravidelném jarní zaplavení vodou.
Koupí umělého vánočního stromku se nechrání životní prostředí, naopak. Z testů vypracovaných na Vídeňské univerzitě bylo zjištěno, že k výrobě jednoho umělého stromku je spotřebováno tolik kyslíku, kolik vyprodukuje několik set živých vánočních stromků po celou dobu svého růstu. Zájem o umělé vánoční stromky i proto podle statistik v zahraničí klesá.
Chřadnutí dřevin nezpůsobuje pouze sucho nebo expanze škůdců, ale také voda a zejména sníh kontaminovaný rozpuštěnými solemi, které se používají k posypům v zimním období. V jarním období pak dochází k příjmu chloridů ze zasolené půdy a k jejich ukládání v asimilačním aparátu dřevin.
Při provozu motorových vozidel v blízkosti lesních porostů dochází k jejich poškození buď kontaktně odstřikovanou solnou břečkou nebo jemným aerosolem vířeným při průjezdu vozidel a ulpíváním v korunách stromů. Tímto nebezpečím jsou nejvíce ohroženy jehličnany.
Vodu v krajině nově zadržují dvě tůně vyhloubené vodohospodáři z Lesů ČR na 560 metrech čtverečních v jihomoravských lesích u Černé Hory a u obce Pikárec na Vysočině.
V povodí jihočeské Blanice bylo provedeno přírodě blízké opatření na dvou přítocích Zlatého potoka, který hostí významnou populaci perlorodky říční (Margaritifera margaritifera). Ta se zde dříve vyskytovala v hojném počtu, dnes se však jedná o kriticky ohrožený druh. S cílem zlepšit jí podmínky pro život vodohospodáři stabilizovali silně zahloubená koryta, která byla dlouhodobě zdrojem nežádoucích nánosů. Důraz kladli zejména na uvedení vodního režimu lokality do přirozeného stavu, který zde býval před svedením vody do narovnaných koryt. Proto byly využity i původní stružky, nalezené v přilehlém lesním porostu.
Nové kaskády tůní vybudovali vodohospodáři z Lesů České republiky ve Staré oboře nedaleko Hluboké nad Vltavou. Na ploše 2600 m2 vznikly čtyři vodní plochy rozdílného charakteru zajišťující akumulaci vody v krajině. Díky tomu zde dojde k rozvoji biodiverzity, bude zlepšena vodní bilance v dobách sucha a vodní prvek také posílí ekologickou stabilitu dané lokality a širšího okolí.
Vypravte se na cestu s kapkou vody a odhalte, proč je jí v lese dobře. Hra provede váš tým po lesích Křivoklátska pomocí šifer, tajemných úkolů a logických hádanek. Přihlaste se zde: trails.cryptomania.cz/vracimevodulesu/
Vyzkoušejte bonusovou šifru zde.