Den za obnovu lesa
Den, který nás spojí

Tento mýtus vychází z představy, že suché pole neztrácí vodu výparem, zatímco les, mokřad a zejména vodní plocha vodu vypařují, a proto „vysušují krajinu“. Ve skutečnosti je tomu naopak.

Sluneční záření dosahující za jasného dne intenzity 1000 W/m2 ohřívá povrch polí až na 60 stupňů Celsia, od přehřáté plochy se ohřívá vzduch a stoupá vzhůru. Vzduch o teplotě 40 stupňů Celsia a relativní vlhkosti 20 % obsahuje 10 g vody (ve formě vodní páry) v krychlovém metru. I při velmi pomalém vzestupném proudění 0,1 metru za vteřinu vystoupá za jednu hodinu nad metr čtvereční plochy do atmosféry 360 kubíků ohřátého vzduchu, který tak odnesl 3,6 kg vody, za deset hodin tedy 36 kg vody.

Les, mokřad, rybník vypařují pouze několik litrů vody ze čtverečního metru.

Ve skutečnosti je množství vody na Zemi stejné už desítky milionů let. Lidé dnes pijí fakticky stejnou vodu, kterou již pili dinosauři. Jediné, co se mění, je poměr, jaké množství vody je vázáno v jednotlivých složkách. V současné době je větší množství vody než dříve v atmosféře. Teplejší vzduch je totiž schopen pojmout větší množství vody, aniž by se z atmosféry vracela zpět na zem v podobě srážek.

Jehličnany hrají významnou roli ve zpomalování odtoku vody při deštích. To je dáno podstatně větší plochou jehličí oproti ploše listnatých stromů. Smrkové monokultury také účinněji zpomalí například tání sněhu, než smíšené nebo listnaté porosty. Tolik proti zjednodušujícímu tvrzení, že listnaté lesy vyřeší vše.

Nevyřeší.

Porosty srovnatelného věku dokážou z deště o celkovém úhrnu do 25 mm zachytit 5,1 až 6,3 mm v případě smrkového porostu, zatímco v případě borového porostu je to 3,0 až 3,9 mm a v případě bukového porostu 3,5 až 4,1 mm. (pro porovnání – ostružiník 2,6 mm, borůvčí 1,2 mm).

Sucho neničí pouze smrkové monokultury, nedostatkem vody trpí i lužní lesy s duby, jasany, jilmy či olšemi, které jsou závislé na pravidelném jarní zaplavení vodou.

Koupí umělého vánočního stromku se nechrání životní prostředí, naopak. Z testů vypracovaných na Vídeňské univerzitě bylo zjištěno, že k výrobě jednoho umělého stromku je spotřebováno tolik kyslíku, kolik vyprodukuje několik set živých vánočních stromků po celou dobu svého růstu. Zájem o umělé vánoční stromky i proto podle statistik v zahraničí klesá.

Chřadnutí dřevin nezpůsobuje pouze sucho nebo expanze škůdců, ale také voda a zejména sníh kontaminovaný rozpuštěnými solemi, které se používají k posypům v zimním období. V jarním období pak dochází k příjmu chloridů ze zasolené půdy a k jejich ukládání v asimilačním aparátu dřevin.

Při provozu motorových vozidel v blízkosti lesních porostů dochází k jejich poškození buď kontaktně odstřikovanou solnou břečkou nebo jemným aerosolem vířeným při průjezdu vozidel a ulpíváním v korunách stromů. Tímto nebezpečím jsou nejvíce ohroženy jehličnany.